Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Pumpařů – průběžně sepisováno Honzou Kowolowským

Co se týče historie, včera sme to s Franckem trochu zrekapitulovali a zjistili, že sme museli začínat asi v létě v roce 1990, ale počátky sou tak zahalené alkoholovým oparem a naší senilitou, že asi začneme :

bylo nebylo, lilo nelilo a začali sme plácat míč přes síť, protože při košíkové nám nadávali že sme suroví, neznáme pravidla, nehážem to do koše , zraňujeme spoluhráče i protihráče a vůbec. Když je mezi námi síť aspon se nezraníme. Hřiště zajistil Endža Novák, který byl předsedou SSM v Gumále a zjistil, že je najednou zároveň jediným členem a má klíče od sejfu a kurtu.

Tak sme začali chodit na gumotexácký tartanový kurt přes léto, protože v zimě se chodilo hrát do tělocvičny na Veslařské s lyžákem košíkovou. Po nějaké době s náma začal ze současné sestavy chodit Renda .

Radek reaguje:

Malá oprava:

V Poštorné vznikla nezávisle na lyžáku malá skupina pohybuchtivých lidiček (Vítek,Eva,Radek,Ludva s Evou,Renda + několik sem tam odpadlíků) a přez mamku Veselou si zajistila klíče od tělocvičny na červené škole. Po nějaké době Renda přivedl z lyžáku pár volejbalových košíkářů (Honza,Franta,Milana,...). Později Franta dovedl Soňu a Pavlu.

Po několika vydatných sezeních v hospodě pokračuju s historií.

Dalšími dosud funkčními členy se stal Vítek, který to asi jako první uměl a aby to měl příjemnější, tak dovedl i Evu ( vlastní manželku). Jak šel čas, začali jsme chodit na zimní tréninky na Červenou školu v Poštorné. Tady se poprvé objevily Soňa a Pavlína, které přivedl myslím Francek. Zároveň se objevila taky Eva (?), která nám po čase odvedla Ludvu Kadlčka ( vzala si ho a zatrhla mu ty cipoviny v tělocvičně )

Dále se přidal Radek Veselý, Aleš ( kteří byli spřízněni s Rendou a Vítkem). Zorganizovali jsme první turnaj na Apolu, kdy jsme hráli ve 2 družstvech sami proti sobě a tím pádem hrdinně vyhráli.

Vpodstatě šlo o to užít si volného dne a nikdo netušil co se z toho vyklube.

Pokračování příště

Po dalším pečlivém projednání s ostatními v Citonicích se dostávám dál. Bohužel většina pádných argumentů skončila po zpracování v mém těle na smetišti dějin a tak je to zas jak když přemažeš tabulu a luštíš ze zbytku.

Že byli naši členové dost pilní, jezdili i na vodu a tady se zahákli další jedinci. Hlavně bych vzpoměl Pepka, který nejenže hrál, ale projevil se jako mimořádně zdatný organizátor, protože se ustanovil pokladníkem (což doposud k naší velké úlevě dělá ) a navíc mírné finanční přebytky dokázal ke spokojenosti všech použít na různé kulturní akce. Další takový byl Pavel, který měl nějaké volejbalové základy a tak se postupem času stal naším síťovým referentem (ví jak má být vysoko), vykladačem pravidel (chomejní Lůbal), čárovým a stylovým rozhodčím (to byl rýplý balon, ten platí jen když hraješ se mnou) počítadlem (12:10, 13:10, 15:10 atd), prostě kdyby tam nebyl, tak bysme se ani nepohádali za což sem mu do dneška vděčný(taky za to že mi poradil kam si mám vlastně stoupnout). s ním se svezl jeho brácha Petr, který se ale oženil a už nemá na takové cipoviny čas. Protože jsme zpychli (a Pepa začal organizovat) začali jsme dělat akci na Apollu každoročně. A protože se z Francka stal hrdý majitel restaurace Kormorán a rentiér a sponzor, nazvali jsme jej Turnaj o pohár pivnice Kormorán. Nemám jistotu, ale myslím že 2 ročník Apolla byl znovu ještě 2 naše družstva sami proti sobě, ale ten 3 už byl za účasti více družstev, mimo jiné družstva Žabáka, které se jmenovalo Lahváči a turnaj pak pravidelně vyhrávalo až to po něm převzali jinší vyžírkové. Ale nám to až tak zas nevadilo, protože sme aspoň zažili jak se to hraje, viděli sme hezké baby a dokonce ve vítězném mužstvu potkali některé současné členy, takže sme to zas vyhráli MYYY (Machiaveli by ze mě měl radost).

Někde v té době se taky přidal Ježek, jako praví Hujeři sme začali jezdit hrát do Valtic a tady se seznámili s dalšími - Jaryn od Pavlíny, taťka od Soni, Eda Kopr, Laďa Batroš ....

A protože sme se potkali i s jinými volejbalisty, rozjeli jsme se po turnajích. Na Komáří loučku do Lanžhota kde sme vyhráli, do Prahy kde sme nevyhráli (už nevím).

Takže pro pořádek, v té Praze sme to tehdy vyhráli. A protože sme tam s sebou dovezli dost překládacích prostředků(červené, bílé,slivovice) a protože to byl v podstatě mezinárodní turnaj, tak bylo zaděláno na turnaje v zahraničí. Mezinárodní účast zajistili pořadatelé, kteří se někde sčuchli s němcama, švýcarama a později francouzama a nevím kým ještě.

Od té doby jsme se zůčastňovali téměř jen turnajů pro smíšené družstva, protože naše ženské jsme nechtěli diskriminovat, uměly to líp jak my a navíc nám zvedaly seběvědomí (aspoň někoho sem na té síti přeskočil) a výkonnost (jak kdy a jak komu  ).

Mimo jiné to bylo velice výhodné, protože Aleš přivedl Ivetu a nevím kdo přivedl Janu a tím pádem jsme měli dobré nahrávačky a byli konkurenceschopní i proti družstvům s dobrými chlapy.

Tím pádem nás všici neporáželi a v turnajích, kde se někam postupovalo to občas vyšlo.

Mé soukromé vzpomínky na Prahu: ( vy seriózní to nečtěte) - při návratu z Lanžhota +- 2:00 sem se srazil na kole s Jarou

- do Prahy sme jeli Pepovým žigulem co jel 98 z kopce, takže sme to s Ježkem zapíjeli abychom po cestě nepokapali a podle toho to taky dopadlo

- potkali sme Lu

- na Strahově sem večer obrazil všecky hospody co byly v dosahu a pak zabloudil v parku, ztratil botu a nemohl trefit spátky, takže sem se nechal těch 300 metrů dovézt taxálem

- v pokoji sem spal sám ale dodnes nevím jestli to byl ten samý co první den

Prostě na první pohled je zřejmé že volejbal obohacuje nejen tělo, ale i duši .

Pokračování příště

Laďa reaguje:

Drobná oprava Honzovy historiologie:

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

"pohled ze vnitř"

(Radek, 14. 11. 2008 13:54)

Pohledu návštěvníka xxx se po přečtení "historie" nedivým. Ale ty odchody a příchody již nejsou tak časté, jak to vypadá. Ono je to vlastně úplně jedno kdy kdo přišel, kdy kdo odešel nebo jestli vydržel. Současní Pumpaři je bezvadná pohodová parta vzájemně se tolerujících lidí ...

,,pohled z venčí"

(xxx, 23. 6. 2008 14:33)

Náhodou, mě to docela pobavilo, ta vaše historie :oD. I když se v tom člověk ke konci trošku ztrácí , dojde nakonec k závěru, že stále někdo PŘICHÁZÍ a někdo ODCHÁZÍ :oDD ....

Historie

(Žofka, 31. 8. 2007 12:47)

Souhlasím s tebou Emile.To co píše Honza jsou jenom zmaty nad zmatky.Chce to dat dokupy, případně doplnit informacema od ostatních a potom udělat konečnou verzi. Zatím je to CHAOS.

Honza -výpadek mysli

(emil, 30. 8. 2007 8:37)

Honza v daných chvilkách skákal z jednoho století do druhého,místama má výpadky paměti,je nutno ho uvést do patřičného stavu,aby si vzpomenul,kdo a kdy začal,zapoměl na Janu,ale i já se potom již na gumáku i na čarvené škole něco málo napinkal...